Metodika vodního lyžování zdravotně postižených

Vodní lyžování vozíčkářů
Vodní lyžování osob s amputací dolní končetiny
Vodní lyžování zrakově postižených

Vodní lyžování vozíčkářů

Lyžování pro různě postižené zahrnuje rozdílné druhy vybavení a tedy i odlišné způsoby provádění. U nás se zatím zkouší pouze jízda na slalomové lyži. Z hlediska druhu postižení jsou nejčastěji zastoupeni paraplegici a částečně i kvadruplegici.

Pomalý a pozdní rozvoj vodního lyžování zdravotně postižených v naší republice je způsoben potřebou speciálního vybavení, které v naší republice chybí.

Charakteristika postižení

Vozíčkáři jsou těžce zdravotně postižené osoby s trvalým ochrnutím dolních končetin odkázaní na pohyb pomocí invalidního vozíku. Mají například ztrátu volního ovládání svalstva dolních končetin, částečně i trupu a horních končetin.

Příčinami poruch neuromuskulárních funkcí jsou jednak některá onemocnění (mozková obrna, roztroušená skleróza, svalové dystrofie aj.) a jednak úrazová poranění centrálního nervového systému (mozku a míchy).

Do této skupiny patří například:

úplné ochrnutí poloviny těla, obvykle obou dolních končetin. Vzniká např. při poranění míchy nebo u nádorů míchu stlačujících

úplné či částečné ochrnutí všech čtyř končetin

nadkolenní amputace obou dolních končetin

neurologické postižení dětí následkem poškození mozku v těhotenství, během porodu a po něm. Objevují se poruchy vývoje, zejména v pohybové sféře

infekční onemocnění způsobené virem poškozujícím oblast páteřní míchy odpovědné za svalový pohyb

svalové nezánětlivé onemocnění nebo svalová porucha

roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) - chronické onemocnění centrálního nervového systému vyvolané poškozením obalů nervových vláken. Projevuje se např. poruchami chůze

Dále např. stavy po rozštěpu páteře, po poranění mozku aj.

Podmínky pro vodní lyžování vozíčkářů

Výzbroj, výstroj

Vodní lyže

Vodní lyže se skládá ze dvou základních částí: sedací koš a lyže.

Sedací koš by měl být tvarován přímo na tělo lyžaře tak, aby bylo zaručeno dobré spojení mezi lyžařem a lyží. Sedací koš se vyrábí ve třech základních velikostech.

Typ lyže vybíráme podle lyžařově technické vyspělosti a dále podle zaměření výcviku. Tvar lyže závisí na disciplíně, pro kterou je určena. Rozeznáváme tedy lyže turistické a závodní.

Nedílnou součástí každé lyže je i nožní vázání, které zabraňuje sklouznutí lyžařových nohou z lyže.

Turistické lyže vhodné především pro začínající lyžaře
Tvar těchto lyží je podobný lyžím slalomovým. Větší šířka zajišťuje lepší stabilitu. Tyto lyže mohou být vyrobeny z vodovzdorné překližky 2200mm dlouhé a 450mm široké zúžené v zadní části na 380mm. Zespodu této zúžené části je upevněna ploutvička 230 mm dlouhá a 100mm vysoká. Špice lyže je zvednutá o 180mm.
Pro úplné začátečníky nebo pro těžce tělesně postižené je vhodné použít turistickou lyži s postranními balančními lyžičkami. Balanční lyžičky jsou podobné trikovým lyžím jen s o něco málo více zvednutými špičkami, které jsou připojeny k sedací lyži párem duralových pásů. Tyto pásy jsou uchyceny pod sedacím košem.
Jízda na těchto lyžích je méně technicky náročná a na postiženého lyžaře nejsou kladeny zdaleka tak velké nároky na rovnováhu. U lyžařů, kteří díky svému postižení nemohou udržet hrazdu, můžeme lyže vybavit tažným okem, které slouží k upevnění tažného lana.

Závodní lyže
Tyto lyže jsou převážně určeny pro pokročilé lyžaře. Jízda na těchto lyžích je obtížnější než jízda na turistických lyžích. Rozeznáváme tři druhy závodních lyží.

Na trhu jsou momentálně tři výrobci, kteří vyrábí jak slalomové tak i skokanské vodní lyže pro sedící vodní lyžaře.

Lyže pro tikovou jízdu vznikají za použití wakeboardu společně se sedacím košem, který je pro všechny typy lyží stejný.

Kanski
Jedná se o slalomovou lyži, která je vhodná jak pro rekreační tak pro závodní lyžování. Lyže má konkávní dno a umožňuje posun sedacího koše.

BMF
Tyto lyže jsou vyráběny v Austrálii Bushem Brownem.

Kierstead
Tyto lyže byly vyvinuty spojeným úsilím výrobce rychlostních vodních lyží Kiersteda a několikanásobné světové vítězky ve vodním lyžování zdravotně postižených Anny O´Brienové.

Lyžařská hrazda

Pro sedící lyžaře je vhodné použít hrazdu s dlouhým „V“, která umožní sedícímu lyžaři snadnější start (špice lyže je prostrčena tímto dlouhým „V“ a tak tažné lano zůstane v ose lyže).

Metodika nácviku

Výuku zahájíme nejprve na pevnině. Lyžaře seznámíme s funkcí a konstrukcí vodní lyže společně s dalším vybavením, které je při vodním lyžování nezbytné, vysvětlíme též rozdíl mezi standardní sedací lyži a lyží s postranními lyžičkami.
Lyžař by se měl seznámit s bezpečnostními pravidly, se signály používanými ke komunikaci s posádkou člunu. Není nutné, aby začátečníci byli plavci dříve než se učí lyžovat. Mnoho lyžařů se naučilo plavat až našli zalíbení ve vodním sportu. Avšak účastník musí prokázat, že je vodě přizpůsoben při nošení osobního plovacího zařízení. Nechte lyžaře sestoupit do vody (je to dobrá možnost k pozorování jeho pohybových možností) a musí předvést schopnost obrátit se z pozice obličejem dolů do pozice obličejem nahoru v plovací vestě. Pokud se sám bez cizí pomoci neobrátí, je nutné vyzkoušet plovací vestu s límcem.

Postup nácviku

Nasedání na lyži

Dříve, než se bude lyžař učit nasedat na lyži ve vodě, je dobré toto nasedání trénovat na pevnině.
Při nasedání na lyži se používají dva způsoby. Záleží na lyžaři, který z těchto dvou způsobů mu bude více vyhovovat

Lyžař plave paralelně s lyží v sedící pozici, nohy plavou rovně před ním. Lyžař jednou rukou dosáhne přes sedačku na protější okraj lyže, zatímco druhou rukou se udržuje na hladině. Jak tlačí dolů na lyži a snaží se ji dostat pod vodu, vyzdvihuje se přes sedačku plovacími pohyby volné ruky. Jakmile je v sedačce, může lyžař umístit nohy do vázání.

lyžař sedne obkročmo na lyži ze zadu a tlakem dolů na lyži přeplave sedačku. Lyže pak vyplave vzhůru pod lyžaře.

Technika nástupu ze strany je užívána většinou paraplegiky a tetraplegiky, zatímco nástup zezadu je užíván většinou amputáři a dalšími postiženými u kterých je zbytek pohybu nohou. Většina kvadruplegiků potřebuje fyzickou pomoc instruktora k nasednutí na lyži.

Vznášení se ve vodě

I zde se používají dvě techniky

Výjezd z vody s dopomocí instruktora
U úplných začátečníků provádíme s dopomocí instruktora, který zezadu přidržuje sedací koš popřípadě lyži a tím zajišťuje lyžařovu rovnováhu. Minimální hloubka, ze které se startuje je 1,2 m. Voda musí být dostatečně hluboká na to, aby lyže plavala pod úhlem 45 stupňů se špičkou 30 cm vystrčenou z vody. Lyžař drží hrazdu s dlouhým „V“ přes špičku lyže oběma rukama, jakmile je připraven k odstartování, dá povel řidiči člunu, který pozvolným zvyšováním rychlosti vytáhne lyžaře na hladinu. Při zvyšování rychlosti instruktor pouští lyži, lyžař opře trup o kolena, ruce má natažené, pro lepší stabilitu drží hrazdu nízko před holeněmi, hlavu drží vzpřímeně a dívá se přes lyži na horizont nebo na záď člunu. Při výjezdu na hladinu pak přitáhne ruce ke kolenům. Hlava zůstává vzpřímená.
Pro lepší stabilitu má být hrazda držena nízko před holeněmi s pažemi nataženými.

Výjezd z vody bez dopomocí instruktora
Minimální hloubka, ze které se startuje je 1,2 m. Voda musí být dostatečně hluboká na to, aby lyže plavala pod úhlem 45 stupňů se špičkou 30 cm vystrčenou z vody. Lyžař drží hrazdu jednou rukou ( v případě postižení horních končetin je možné jednu stranu hrazdy zasunout mezi kolena čímž hrazdu zahákne za sedací koš a do druhé strany hrazdy prostrčíme zápěstí), dlouhým „V“ je prostrčena špička lyže. Volnou rukou se lyžař snaží balancovat a udržovat rovnovážnou polohu. Jakmile je připraven k odstartování, dá povel řidiči člunu, který pozvolným zvyšováním rychlosti vytáhne lyžaře na hladinu. Při zvyšování rychlosti lyžař opře trup o kolena, volnou rukou se chytne hrazdy, obě ruce má natažené, pro lepší stabilitu drží hrazdu nízko před holeněmi, hlavu drží vzpřímeně a dívá se přes lyži na horizont nebo na záď člunu. Při výjezdu na hladinu pak přitáhne ruce ke kolenům. Hlava zůstává vzpřímená.

Jízda v kýlové vodě
Jakmile se lyžaři podaří vyjet z vody, měl by se snažit o vzpřímené držení těla s rukama mírně pokrčenými v lokti. Hlava je vzpřímená a dívá se na horizont nebo na záď člunu.

Několik rad závěrem

Vodní lyžování osob s amputací dolní končetiny

Psychické následky ztráty končetiny bývají různé, protože dopad této skutečnosti je vzhledem k zaměstnání jednotlivce a jeho zájmovým činnostem velmi rozdílný. Velice důležitý je i věk a postoj okolí k funkčně postižené osobě.
Účast v různých sportovních činnostech ve velké míře závisí i na odborné a lidské způsobilosti instruktora či trenéra, který mimo odborných předpokladů musí být schopen vcítit se do situace postiženého sportovce.
Při vodním lyžování osob s amputací rozeznáváme dva způsoby provádění. Do první skupiny patří lyžaři s podkolení amputací používající při vodním lyžování protézu, ve druhé skupině jsou lyžaři s nadkolení amputací lyžující bez protézy.

Charakteristika postižení

Amputace je chirurgický výkon při kterém dochází k anatomické ztrátě dané končetiny. Nejčastější příčinou jsou dlouhotrvající choroby, cévní choroby, postižení periferní cirkulace, nádorová a metabolická onemocnění.

Podmínky pro vodní lyžování osob s amputací dolní končetiny

Výzbroj, výstroj

Vodní lyže
Pro začínající vodní lyžaře s nadkolení amputací je vhodná širší lyže obdélníkového průřezu, která zajišťuje lepší stabilitu. Používá se tedy jedna skokanská lyže s vázáním umístěným přibl ižně v jedné třetině délky lyže měřeno od zadního konce.
Pro začínající vodní lyžaře s podkolení amputací používající při jízdě protézu jsou vhodné dvě turistické lyže určené pro rekreační lyžování zdravých.

Metodika nácviku

Výuku zahájíme nejprve na pevnině. Lyžaře seznámíme s lyžemi, Edgeovu trojitou tyčí, tréninkovým ramenem a dalším vybavením, které je při vodním lyžování nezbytné. Připomeneme, že po zvládnutí základních dovedností lze používat běžné turistické či závodní lyže určené pro zdravé vodní lyžaře.
Dále lyžaře seznámíme s bezpečnostními pravidly i se signály používanými ke komunikaci s posádkou člunu. Důraz klademe na signály rukou.

Lyžaři s nadkolení amputací
Při výuce je vhodné použít místo běžného tažného lana tzv. Edgeovu trojitou tyč nebo tréninkové rameno. Obě tyto zařízení usnadní začátečníkům vyjetí z vody.

Lyžaři s podkolení amputací používající protézu
U lyžařů používajících protézu po zvládnutí základních dovedností na dvou lyžích přecházíme na jednu turistickou lyži. Noha s protézou je umístěna vždy před zdravou nohou.

Postup nácviku

Výjezd z vody u lyžařů s nadkolení amputací s dopomocí Edgeovi trojité tyče
Při výjezdu z vody by lyžař měl ve vodě měl relaxovat a ne bojovat s lyží. Je tedy dobré, nechat lyžaře vyzkoušet nazouvání, vyzouvání lyží, plavání s lyží a nesmíme zapomenout na „vznášení se“ při čekání na výjezd z vody. Při výjezdu z vody je vhodné použít u lyžaře s nadkolení amputací Edgeovu trojitou tyč, která postiženému lyžaři usnadní výjezd z vody, při kterém mu asistují dva instruktoři. Každý z instruktorů drží jeden konec této trojité tyče jednou rukou a druhou ruku má připravenou k případné asistenci postiženému lyžaři. Lyžař se této trojité tyče drží uprostřed. Díky dvou instruktorům, kteří tuto tyč drží na obou koncích se z tyče stává pro lyžaře opora, o kterou se může v nesnázích opřít.
Při výjezdu z vody slouží pahýl amputované končetiny jako kormidlo. K oleno zdravé nohy je pokrčené na prsou, ruce natažené před kolenem, špička lyže v ose tahu člunu tak, aby vyčnívala minimálně 10 cm z vody.
Jakmile je lyžař připraven, dá signál posádce člunu, zpevní tělo a čeká až člun zrychlí a vytáhne jej společně s instruktory nad hladinu. Poté se lyžař s instruktory zvedá do základního lyžařského postoje.

Jízda v kýlové vodě
Po úspěšném zvládnutí výjezdu z vody za pomocí Edgeovi trojité tyče a dvou instruktorů necháme lyžaře osvojit pocit z jízdy v kýlové vodě za dopomoci instruktorů.
Po osvojení jízdy v kýlové vodě za asistence instruktorů nastává fáze rozpojení trojité tyče. Po tomto rozpojení zůstává postižený lyžař v kýlové vodě, instruktoři tuto vodu opustí.

Výjezd z vody na dvou lyžích u lyžařů s podkolení amputací používající protézu
Instruktáž pro začínajícího lyžaře s podkolení amputací používajícího protézu je stejná jako pro zdravého začátečníka s tím rozdílem, že lyže s protézou by měla být vedena 5 až 10 cm před druhou lyží - prevence proti tlaku vody.

Několik rad závěrem

Vodní lyžování zrakově postižených

Vodní lyžování je pro osoby se zrakovým postižením důležitou pohybovou aktivitou, která jim umožňuje pohyb ve vodním prostředí. U zrakově postižených neklade velké nároky na prostorovou orientaci a samostatnost pohybu. Získání a rozvoj nových pohybových dovedností přispívá ke zvyšování sebevědomí a psychické pohody. Větší samostatnost je předpokladem lepší integrace. Lyžování rozvíjí rovnováhu, zlepšuje správné držení těla a chůzi zrakově postiženého.

Charakteristika postižení

Zrakové postižení může vzniknout nedostatečností orgánů od narození, důsledkem onemocnění či úrazem.

Podmínky pro vodní lyžování zrakově postižených

Vyjádření lékaře k provozování této sportovní aktivity vzhledem k charakteru a velikosti postižení a možným vývojovým tendencím postižení, tj. souhlas nebo podmíněný souhlas s určitými omezeními.
Odpovídající vybavení – lyže, lano, hrazda, neopren, vesta, čelenka.
Instruktor (trasér) - dobrý lyžař obeznámený s problematikou zrakového postižení, který lyžuje lépe než postižený a osoba mající důvěru postiženého. Nejdůležitějším úkolem instruktora je u zrakově postiženého lyžaře vytvoření psychické jistoty. Postižený musí překonat "strach" z neznámého prostředí a z pohybu, který může kontrolovat jen velmi omezeně. Instruktor vlastně postiženému lyžaři nahrazuje bílou hůl a je zprostředkovatelem mezi postiženým a prostředím. Na instruktorovi záleží, jak silně se podaří postiženému potlačit pocit strachu. Pro začínajícího zrakově postiženého vodního lyžaře je doprovázející lyžař především instruktorem, který postiženého učí lyžovat. U pokročilých lyžařů a při závodním vodním lyžování je doprovázející lyžař trasér, který závodníka doprovází pouze ve skokové disciplíně. Člun, který táhne zrakově postiženého s instruktorem vydává zpravidla velký hluk a tak musí být hlasové informace instruktora přizpůsobeny danému prostředí. Hlas instruktora má být klidný, jasný a zřetelný. Nepřirozeně znějící hlas může být chápán jako signál nebezpečí, delší pauza mezi slovním kontaktem znamená nejistotu.

Výzbroj a výstroj

Při výběru lyžařského vybavení se řídíme psychickou, fyzickou a technickou vyspělostí lyžaře. U začátečníků používáme jednoho páru turistických lyží. Po zvládnutí základních dovedností přecházíme na jednu turistickou lyži. Pokročilí mohou používat podle individuální úrovně dovedností i lyže závodní.
Vybavení, které používají vodní lyžaři se zrakovým postižením se ničím neliší od běžného vybavení určené pro vodní lyžování zdravých. Při výuce je však vhodné použít místo běžného tažného lana tzv. Edgeovu trojitou tyč nebo tréninkové rameno. Obě tyto zařízení usnadní začátečníkům vyjetí z vody za dopomoci instruktorů.

Metodika nácviku

Metodiku nácviku musíme, po konzultaci s očním lékařem, důsledně přizpůsobit charakteru a závažnosti postižení. Zvláště důležitá je otázka bezpečnosti.
Při výcviku začátečníků vycházíme ze vzájemného kontaktu instruktora a lyžaře. Začínáme bez lyží na břehu. Lyžaře nejprve seznámíme s lyžemi, Edgeovu trojitou tyčí, tréninkovým ramenem a dalším vybavením, které je při vodním lyžování nezbytné. Dále lyžaře provedeme po areálu, ve kterém lyžařský výcvik probíhá, seznámíme jej s bezpečnostními pravidly, se signály používanými ke komunikaci s posádkou člunu, které jsou díky absenci zraku modifikovány.

Postup nácviku

Nácvik základního lyžařského postoje
V úvodu výcviku s lyžařem důkladně probereme správný lyžařský postoj. Lyže jsou na plochách v rovnoběžném postavení, vnitřní hrany 20 cm od sebe. Hmotnost těla je rovnoměrně rozloženou na obě lyže. Dolní končetiny mírně pokrčeny ve všech kloubech - kyčelním, kolenním a hlezenním, trup mírně zakloněný, hlava vzpřímená, paže pokrčené s hrazdou u boku.

Důležité :
polohu jednotlivých částí těla instruktor stále kontroluje a v případě potřeby polohu pomáhá upravit.

Výjezd z vody na dvou lyžích s dopomocí Edgeovi trojité tyče
Při výjezdu z vody by lyžař ve vodě měl relaxovat a ne bojovat s lyžemi. Je tedy dobré, nechat lyžaře vyzkoušet nazouvání, vyzouvání lyží, plavání s lyžemi a nesmíme zapomenout na „vznášení se“ při čekání na výjezd z vody. Při výjezdu z vody je vhodné použít u zrakově postižených vodních lyžařů Edgeovu trojitou tyč, která postiženému lyžaři usnadní výjezd z vody, při kterém mu asistují dva instruktoři. Každý z instruktorů drží jeden konec této trojité tyče jednou rukou a druhou ruku má připravenou k případné asistenci postiženému lyžaři. Lyžař se této trojité tyče drží uprostřed. Díky dvou instruktorům, kteří tuto tyč drží na obou koncích se z tyče stává pro lyžaře opora, o kterou se může v nesnázích opřít.
Při výjezdu z vody na dvou lyžích je důležité aby měl lyžař kolena na prsou, ruce natažené před koleny, špičky lyží mírně od sebe tak aby vyčnívaly minimálně 10 cm z vody.
Jakmile je lyžař připraven, dá signál posádce člunu, zpevní tělo a čeká až člun nabere rychlost a vytáhne jej společně s instruktory nad hladinu. Poté se lyžař s instruktory zvedá do základního lyžařského postoje.

Jízda v kýlové vodě na dvou lyžích
Po úspěšném zvládnutí výjezdu z vody za pomocí Edgeovi trojité tyče a dvou instruktorů necháme lyžaře osvojit pocit z jízdy v kýlové vodě za dopomoci instruktorů.
Po osvojení jízdy v kýlové vodě za asistence instruktorů nastává fáze rozpojení trojité tyče. Po tomto rozpojení zůstává zrakově postižený v kýlové vodě, instruktoři tuto vodu opustí a za stálého slovního doprovodu pokračují v jízdě se zrakově postiženým lyžařem. Tento slovní „kontakt“ dává postiženému lyžaři jistotu bezpečí, která je v začátcích velmi důležitá.

Několik rad závěrem