Zdravotní klasifikace

Klasifikační systém se vyvíjí stejně jako se vyvíjí sám sport postižených. Účelem zdravotní klasifikace je umožnit co možná největšímu počtu postižených, zapojit se do sportovních činností včetně možností spravedlivého soutěžení z hlediska míry postižení. Klasifikační systémy pak vyrovnávají rozdíly vzniklé různým stupněm postižení sportovce. Každé sportovní odvětví, resp. Sportovní disciplína má své klasifikační zvláštnosti. Ty jsou odrazem vývoje daného sportu, jeho charakteristiky a změn v taktice a strategii přípravy. Klasifikace může být národní, mezinárodní a permanentní. Pro národní a mezinárodní klasifikaci platí, že musí být ověřovaná každé dva roky. Způsoby přezkoušení mohou být různé, svalovým testem počínaje či sledováním v průběhu soutěží. Tzv. Permanentní klasifikaci může sportovci udělit mezinárodní klasifikační komise na základě opakovaně shodné klasifikace v průběhu čtyř let, tj. Paralympijského cyklu. Konkrétně to znamená, že míra postižení je stabilizována.

Pro stanovení zdravotní klasifikace a bodové ohodnocení postiženého sportovce se posuzuje řada ukazatelů.

Nejdůležitějšími faktory klasifikace jsou:

1. Testování svalové síly
2. Proprioceptivní vnímání
3. Udržení rovnováhy
4. Spasticita - křečové stažení svalů
5. Míra fixace ke kompenzační pomůcce
6. Deformity kloubů a kostí
7. Uměle vyvolané znehybnění končetiny nebo kloubů
8. Používání kompenzačních pomůcek
9. Tréninkový efekt

Testování svalové síly se u vozíčkářů nejčastěji aplikuje sval. test podle Danielse a Worthingama (1980).

Klasifikace zdravotně postižených vodních lyžařů

Zdravotně postižení vodní lyžaři jsou rozdělení dle postižení do následujících kategorií:

Postižení horní končetiny

Amputace dolní končetiny

Mnohočetné plegie a amputace odou dolních končetin

Zrakově postižení

Postižení horních a dolních končetin

Lyžař, který bude vyhovovat více než jedné kategorii, může závodit pouze v jedné kategorii a to ve stejné na všech závodech, kterých se zúčastní.

Kategorie A

Do této kategorie patří lyžaři, kteří mají postiženou horní končetinu tak, že ji při lyžování nemohou normálně používat. V jakékoli situaci při závodech nesmí postižená končetina přijít do přímého či nepřímého kontaktu s hrazdou či lanem. Stane-li se to, má to stejný důsledek jako pád.

Kategorie L a LP

Lyžaři zařazeni do kategorie L a LP jsou rozděleni tímto způsobem:

amputace dolní končetiny bez protézy

amputace dolní končetiny s protézou

Kategorie MP1, MP2, MP3

Do této kategorie řadíme lyžaře s mnohočetnými plegiemi a dále lyžaře s oboustrannými amputacemi dolních končetin. Tato kategorie se dále dělí na:

lyžaři neschopni využít většinu trupového svalstva, nezvednou se z předklonu bez pomoci rukou. Nedostatečně používají horní končetiny. Typické je, že nemají dostatečnou sílu stisku a k držení hrazdy používají předloktí nebo zápěstí.

lyžaři zařazení do této kategorie používají horní část trupového svalstva, částečně se zvednou z předklonu na kolenou v lyžařské pozici. Typické je používání horních končetin bez omezení.

do této kategorie jsou zařazeni lyžaři, kteří velmi dobře využívají trupové i břišní svalstvo. Typické je zvednutí trupu z předklonu na kolenou v lyžařské pozici a používání horních končetin bez omezení.

Metody klasifikace kategorie MP :

Testovací místo a vybavení

Místo:
Místo k testování má být důvěrné, užívané pouze k testování a mělo by být dostatečně velké, aby se tam vešlo 10 lidí, ze kterých mohou být 2-3 vozíčkáři. Přístup do testovacího místa má být omezen pouze na členy testovacího týmu, testované sportovce a trenéry nebo manažéry testovaného sportovce a osoba(osoby), které jsou přizvány dle potřeb klasifikačního týmu.

Pomůcky:

Doporučení k používání a vzhledu testovací desky

Postup klasifikace

Předběžná klasifikace

Toto rozdělení je pouze předběžné

Popis a bodování funkčních testů

Test 1
funkce ruky, paže a ramene

Instrukce:
Při testu lyžař sedí ve vozíku nebo na židli. Test měří sílu nikoli rovnováhu. Měla by se vyloučit kompenzace pohybů trupem.

Na obou horních končetinách se provádějí následující testy:

Bodování:
Každý test se hodnotí dle následující stupnice bodované od 0 do 5 pro každou ruku:

stupnice

hodnocení

5

výborná síla

4

dobrá síla

3

slabá síla

0

žádná síla


Z úplného součtu bodů ze všech 10 testů se stanoví konečné bodování podle:

celkový součet

konečné body

0 – 20

0

21 – 41

1

42 – 47

2

48 – 50

3

Test 2
hodnotí rovnováhu v sagitální rovině

Instrukce:
Při testování je lyžař pásy připoután k testovací desce. S rukama za hlavou se snaží z maximálního předklonu dostat do vzpřímeného sedu a v polovině pohybu se musí zastavit ve výdrži.

Pozn: Při testování má lyžař nataženy dolní končetiny. Kolena může mít pokrčené a podložené pěnovými válečky, jestliže má zkráceny hamstringy což je na překážku testu. Míru pokrčení stanoví klasifikátor individuálně. Jestliže je lyžař neschopen provést test na prkně, provádí se test na vozíku nebo na židli. Jestliže je lyžař stále neschopen testování, hodnotí se schopnost aktivní extense hlavy, ramen nebo trupu do vzpřímené pozice.

Bodování:

0,0

- nechopen zvednout hlavu

0,5

- schopen zvednout hlavu

1,0

- schopen zvednout hlavu a ramena

1,5

- schopen zvednout trup a hrudník z nohou do poloviny (45°)

2,0

- schopen zvednout trup do poloviny a vydržet zde 3 s.

2,5

- schopen zvednout trup do poloviny a vydržet zde 3 s., pokusí se dále zvednout, ale nedostane se do úplného vzpřímeného sedu nebo s obtížemi

3,0

- zvedne trup do poloviny vzdálenosti,vydrží zde 5 s. a poté se vzpřímí bez obtíží

Test 3
hodnotí rovnováhu v sedě v sagitální rovině

Instrukce:
Deska je stabilní a zaklíněna, lyžař je pevně připoután, kolena má podloženy válečky. Ruce zkřížené na prsou, ze vzpřímeného sedu se zaklání do 45°, zde je výdrž pak si lehne a vzpřímí se zpět do sedu. Hodnotí se zejména pohyb vzad a měří se dosažený úhel v záklonu.

Bodování:

0,0

- neschopen udržet se v sedě v počáteční pozici

0,5

- udrží se v sedě s nebo bez „kompensace“, při zaklánění okamžitě padá

1,0

- zakloní se o 10° nebo jen zakloní ramena a udrží se 3 s.

1,5

- zakloní se v rozmezí 10 – 40° před ztrátou rovnováhy

2,0

- v záklonu 45° se udrží 3 s.

2,5

- udrží se v záklonu 45° po dobu 3 s. a poté si pozvolna lehne, ale neschopen se zvednout do sedu

3,0

- udrží se 3 s. v 45°, lehne si a bezproblému se vrátí zpět do sedu

Test 4
hodnotí rovnováhu v sedě v sagitální a frontální rovině

Instrukce:
Deska není stabilní, houpací klín není zajištěn. Lyžař má kolena podloženy válečky. Sedí vzpřímeně a trup je volný, aby mohl provádět rotace. Paže má v abdukci (rozpaženy). Nejprve provede klasifikátor pasivní rotaci trupu. Poté lyžař sám aktivně rotuje trup na obě strany. Maximální dosažená aktivní rotace se hodnotí vzhledem k maximální pasivní rotaci. Klasifikátor by měl během testu sledovat ramena, nikoli paže.

Bodování:

0,0

- neudrží rovnováhu ve vzpřímeném sedu s pažemi křížem na prsou

0,5

- náznak rotace s pažemi křížem na prsou

1,0

- náznak rotace s abdukovanými pažemi

1,5

- provede aktivní rotaci maximálně do poloviny pasivního rozsahu s chabou stabilitou

2,0

- provede aktivní rotaci maximálně do poloviny pasivního rozsahu s dobrou stabilitou

2,5

- aktivní rotace do 3/4 pasivní až plný rozsah s chabou stabilitou

3,0

- aktivní rotace do 3/4 pasivní až plný rozsah s dobrou stabilitou

Test 5
hodnotí rovnováhu v sedě ve frontální rovině

Instrukce:
Pro tento test není deska stabilní - houpe se. Naklání se do stran přesouváním váhy těla a výdrží nejzažší možné pozice bez ztráty rovnováhy. Pažemi se nesmí lyžař opírat, ale může je použít pro vyrovnávání. Sklonoměr měří úhly sklonu desky. Na každé straně se testuje nejméně 3x a z měření se stanoví průměr. Dva lidé by měli odečítat úhly.

Bodování:

Průměry z minimálně 3 měření na každé straně se navzájem porovnají

0,0

- průměrný úhel sklonu oboustranně 0- 7°

0,5

- průměrný úhel sklonu oboustranně 7-15°

1,0

- průměrný úhel sklonu oboustranně 15-20°

1,5

- průměrný úhel sklonu oboustranně 20-25°

2,0

- průměrný úhel sklonu oboustranně 25-32°

2,5

- průměrný úhel sklonu oboustranně 32-40°

3,0

- průměrný úhel sklonu oboustranně nad 40°

Test 6
hodnotí rovnováhu v sedě ve frontální a sagitální rovině, stabilitu trupu a pohyby pánve

Instrukce:
Deska je nestabilní. Lyžař sedí na desce a vedle na stolku leží míč ve výši jeho stehen. Oběma rukama zvedá míč obloukem nad hlavu bez uklánění, přenese jej na druhou stranu a odloží na druhý stolek. Paže by měli být při testu natažené nebo ohnuté v loktech maximálně 10-15°. Počáteční pozice míče závisí na délce paží a musí být každému přizpůsobena, t.j. pozice míč se mění tak, aby na něj každý lyžař dosáhl. Paže se nesmí používat jako opora.

Bodování:

0,0

- nemá rovnováhu v sedě

0,5

- udrží se v sedě, ale nezvedne míč s nataženými ani pokrčenými pažemi

1,0

- zvedne míč nataženými nebo pokrčenými pažemi nad stehna

1,5

- zvedne míč do úrovně ramen pokrčenými pažemi - odloží míč na stolek, nemá pohyb plně pod kontrolou

2,0

- s pokrčenými pažemi provede celý test s dobrou stabilitou

2,5

- s nataženými pažemi provede celý test se špatnou stabilitou

3,0

- s nataženými pažemi provede test s dobrou stabilitou

Kategorie V1, V2, V3 a V2/3

Rozdělení zrakově postižených sportovců do kategorií provádí oční lékař, který k tomu má oprávnění. Zařazení provádí podle oka s lepším visusem při používané korekci (s použitím brýlí).

od nevnímání světla po vnímání světla, ale bez možnosti rozeznat tvar ruky na jakoukoliv vzdálenost a v jakémkoliv směru
od schopnosti rozeznat tvar ruky do vizuální ostrosti 2/60 (20/600) a/nebo s zorným polem do 5°

od vizuální ostrosti 2/60 (20/600) do ostrosti 6/60 (20/200) a/nebo s zorným polem od 5°do 20°

Lyžaři klasifikováni jako V2 a V3 jsou vždy sloučeny do jedné kategorie V2/3

Metody klasifikace kategorie V

Testovací místo a vybavení

Místo:
Testovací místo by mělo poskytovat odpovídající prostor pro vyšetřování sportovců v ideálních podmínkách. Minimální rozměry místnosti 2x6m nebo větší, je potřeba dostatek světla. Místnost by měla být oddělena od ostatních sportovců čekajících na vyšetření.

Pomůcky

Požadavky na sportovce
Veškeré předchozí klasifikační dokumenty by měly obsahovat nejnovější informace od sportovcova očního lékaře. Měly by obsahovat údaje o korekci visu na vzdálenost (dioptrie) a vyšetření perimetrie (zorného pole), tyto údaje by měly být dostupné v případě, kdy je klasifikace založena na poruchách zorného pole.

Požadavky na skupinu vyšetřujících
Vyšetřující musí mít na paměti, že testování závisí hlavně na sportovcově pravdomluvnosti a pozornosti během vyšetřování. Pokud vyšetřovatel pochybuje o nálezech a nebo jsou nálezy vyšetření rozdílné s předešlými, má být vyšetření opakováno za použití menších (nebo větších) testů ostrosti.

Postup klasifikace:
Zkoušející by měl mít k dispozici seznam vyšetřovaných společně s kopiemi jejich dokumentace z předešlé klasifikace. Zrak je zkoušen s a bez nejlepší korekce, každé oko zvlášť. Pokud nejsou k dispozici brýle ani kontaktní čočky, je zrak vyšetřen tzv. štěrbinou. Musí být zajištěno zakrytí nevyšetřovaného oka během vyšetřování. Používáme k tomu lehce přiloženou dlaň ruky před nevyšetřovaným okem.
Zrak má být vyšetřen různými velikostmi testovacích cílů (různě velikými znaky či čísly) pokud se vyskytnou hraniční hodnoty, např. 2/60, 3/60 výsledky mají být znovu testovány. Pokud je Visus lepší než 6/60, má být vyšetření provedeno ze vzdálenosti větší než 6 metrů a nebo mají být použity menší testovací čísla (znaky). To by mělo být potvrzeno použitím více než jednou testovací kartou, protože tyto nálezy jsou pro zařazení sportovce velmi důležité.
Zorné pole je vyšetřeno tečnou plentou pokud sportovec nemá oficiální dokumentaci. Často ani to není požadováno, závisí to na výsledku vyšetření. Pokud je vyšetření zorného pole potřebné, použijeme k tomu ruku zkoušejícího nebo bílý papír 20x20cm proti černému pozadí (malá tečná plenta) na vzdálenost 2 metrů. Musí být vyšetřeny nejméně 4 osy. Ty zastupují celé zorné pole a jsou vyšetřovány od neviditelné oblasti po viditelnou. Zorné pole může být vyšetřeno znovu ve vzdálenosti 0,5 m a 2 metry pokud je potřeba. Pokud usadíme sportovce 1 metr od zaměřovacího bodu, kruh s poloměrem 1 metr poskytuje 90°úhel, průměr 0,5m dává 45°úhel a 0,25m poskytuje 22,5°úhel. I když tato tečná plenta není přesná, pomůže nám ve výše zmíněných případech.
Ztrátu vnímání světla bychom měli vždy potvrdit vyšetřením reakce zornice na osvit. Pokud u testovaného zjistíme funkční vidění větší než je v lékařských záznamech, mají být zkoušky vykonány znovu s několika znaky ostrosti (různě velkými znaky či čísly) se snahou přesně přehodnotit zařazení do kategorie. Rozhodování musí být založeno na vyšetření přístroji společně s lékařskými testy.

Kategorie A/L

Do této kategorie patří lyžaři se současným viditelným postižením nebo amputací horní a dolní končetiny, hemiplegií (ochrnutí poloviny těla), ale také s dětskou mozkovou obrnou a jiné postižení.
V jakékoli situaci při závodech nesmí postižená končetina přijít do přímého či nepřímého kontaktu s hrazdou či lanem. Stane-li se to, má to stejný důsledek jako pád.

Kategorie A/L se stane oficiální až po publikování klasifikačních úprav a technických pravidel IWSF výborem. Do té doby se současná pravidla netýkají této kategorie.

Metody klasifikace kategorie A/L:

Testovací místo a vybavení

Místo:
Místo k testování má být důvěrné, užívané pouze k testování a mělo by být dostatečně velké, aby se tam vešlo 10 lidí, ze kterých mohou být 2-3 vozíčkáři. Přístup do testovacího místa má být omezen pouze na členy testovacího týmu, testované sportovce a trenéry nebo manažéry testovaného sportovce a osoba(osoby), které jsou přizvány dle potřeb klasifikačního týmu.

Pomůcky:

Proces klasifikace:

Proces klasifikace a předběžná klasifikace

Toto rozdělení je pouze předběžné

Popis a bodování 6-ti vzpřímených testů

Všeobecné pokyny

Test 1
stoj na vlastních nohou

Instrukce A:
Lyžař stojí na pravé noze 30 sekund, je-li potřeba, stoj opakuje

Bodování:

3

- úkol splněn po dobu 20 s. a více

2

- úkol splněn po dobu 11-20 s.

1

- úkol splněn po dobu 6-10 s.

0

- stoj méně než 5 s – úkol nesplněn

Instrukce B:
Lyžař stojí na levé noze 30 sekund, je li potřeba, stoj opakuje

Bodování:

3

- úkol splněn po dobu 20 s. a více

2

- úkol splněn po dobu 11-20 s.

1

- úkol splněn po dobu 6-10 s.

0

- stoj méně než 5 s – úkol nesplněn

Test 2
Hodnotí se stabilita, síla a ovládání dolní končetiny

Instrukce:
Lyžař stojí na molitanu (podložce) v lyžařské pozici, tzn., pokud lyžař zvedne svojí nohu nahoru nebo drží nohu dozadu, což je pozice používaná k testování, včetně síly. Ruce jsou natažené v rovině, tak jako při lyžování. Pokud lyžař používá dvě ruce, drží ruce společně v rovině. Pokud lyžař používá jednu ruku, je pouze tato ruka používaná při testování.
Počáteční pozicí je postoj přímo, s trupem ve střední rovině. Poté se lyžař ohne a dotkne země přímo před molitanem. Pata (paty) musí zůstat na podložce a hlava držena vzhůru jak jen je to možné a to po celý test.

Bodování:

3

- úkol splněn v plném rozsahu

2

- úkol splněn s potížemi

1

- neschopnost splnit test při zachování startovní pozice

0

- úkol nesplněn

Test 3
Rovnováha, síla nohou / kontrola a rotace trupu na pravou a levou stranu

Instrukce A:
Počáteční pozicí je otočení trupu doprava v úhlu mezi 30 a 45 stupni. Za udržení rotace trupu se lyžař dotkne kolena, poté kotníku, opět kolena a vrátí se do počáteční pozice bez přerušení rotace trupu. Pata musí zůstat na podložce.

Bodování:

3

- úkol splněn v plném rozsahu

2

- úkol splněn s potížemi

1

- neschopnost splnit test při zachování startovní pozice

0

- úkol nesplněn

Instrukce B:
Počáteční pozicí je otočení trupu doleva v úhlu mezi 30 a 45 stupni. Za udržení rotace trupu se lyžař dotkne kolena, poté kotníku, opět kolena a vrátí se do počáteční pozice bez přerušení rotace trupu. Pata musí zůstat na podložce.

Bodování:

3

- úkol splněn v plném rozsahu

2

- úkol splněn s potížemi

1

- neschopnost splnit test při zachování startovní pozice

0

- úkol nesplněn

Test 4
Rovnováha, rotace trupu, ohebnost

Instrukce A:
Lyžař stojí na podložce v pozici jako při lyžování, ruku (ruce) má překřížené na prsou. Poté otočí rameny o 90 stupňů vpravo a vrátí se zpět do výchozí pozice.

Bodování:

2

- splnění úkolu s plnou kontrolou s rotací nad 80 stupňů

1

- splnění úkolu s rotací v 45-80 stupňů

0

- nesplnění úkolu, rotace méně než 45 stupňů

Instrukce B:
Lyžař stojí na podložce v pozici jako při lyžování, ruku (ruce) má překřížené na prsou. Poté otočí rameny o 90 stupňů vlevo a vrátí se zpět do výchozí pozice.

Bodování:

2

- splnění úkolu s plnou kontrolou s rotací nad 80 stupňů

1

- splnění úkolu s rotací v 45-80 stupňů

0

- nesplnění úkolu, rotace méně než 45 stupňů

Test 5
Funkční lyžařský úchop

Bodování:

8

- drží lyžařskou hrazdu oběma rukama – normální funkce

6

- drží lyžařskou hrazdu jednou rukou a páskem

4

- drží lyžařskou hrazdu zdravou i oslabenou rukou

2

- drží lyžařskou hrazdu jednou rukou