Historie vodního lyžování zdravotně postižených

Historie vodního lyžování zdravotně postižených ve světě
Závodní vodní lyžování zdravotně postižených v rámci IWSF – historický přehled ke 4/01
Historie organizace vodního lyžování tělesně postižených
Historie vodního lyžování zdravotně postižených v české republice

Historie vodního lyžování zdravotně postižených ve světě

Vodní lyžování pro zdravotně postižené se začalo provozovat už po druhé světové válce. Mnoho z výcvikových technik, založených v těch ranných letech se používá dodnes. V počátcích bylo nejvíce lyžařů po amputaci dolní končetiny. Nyní je nejvíce sedících lyžařů. Lidé s fyzickým postižením dolních končetin lyžují vsedě více jak 30.let. Poměrně značnou oblibu našlo lyžování mezi zrakově postiženými, jimž volná rovná vodní hladina poskytuje ideální a bezpečné sportoviště.

Vodní lyžování pro sedící lyžaře bylo vyvinuto v Belgii koncem 60tých let. První lyži zhotovil ve své nábytkářské továrně Frank Jaspers z dřevěného prkna 7 stop dlouhého a dvě stopy širokého. Přední část tohoto prkna byla zvednutá. Konec lyže byl osazen ploutví. Lyžař seděl na prkně a před sklouznutím jej zadržovala kovová bočnice a gumová nožní opěrka a první lyže umožnila sedícím lyžařům prožít krásný pocit při jízdě na vodní hladině i navzdory obtížné ovladatelnosti. Revoluční změna nastala v 80tých letech. Kaliforňan Royce Andes, jenž utrpěl zlomeninu páteře vyvinul KanSki zhotovenou ze skelných vláken a grafitových slitin. Tato lyže měla užší profil s vyšším posedem a stala se tak pravou sedací lyži. Představením “reálné“ slalomové lyže a ne jen plochého prkna odstartovalo slalomové lyžování zdravotně postižených.

Koncem 70tých let se začalo rozvíjet organizované vodní lyžování zejména ve Velké Britanii a USA. Masověji se začínalo s kursy pro postižené sportovce. Tou dobou bylo časté trénování naboso bez lyží. Těchto tréninků se účastnili převážně sportovci s amputací dolní končetiny nebo se zrakovým postižením. Bylo zřejmé že je třeba založit novou organizaci. Založení se ujal Tony Edge. Tony Edge ztratil jednu dolní končetinu ve druhé světové válce. Časem se však naučil lyžovat na jedné noze bez protézy. Díky svému členství v Princes Clubu se vyznal ve světě vodního lyžování. Byl přesvědčený, že kluby vodního lyžování určené pro zdravé vodní lyžaře napomohou mnohem rychleji naučit postižené sportovce lyžovat. V roce 1978 vypracoval stanovy a založil britskou organizaci tělesně postižených vodních lyžařů na bázi registrovaného dobročinného sdružení. Následovalo několik kurzů vodního lyžování pořádaných ve spřátelených klubech. V roce 1979 bylo na jezeře Windermere koncentrováno technické vybavení pro zdravotně postižené vodní lyžaře společně se speciálním vozem na přepravu, aby mohlo být použito i na jiných kurzech. Prvním z úspěchů byla výuková pomůcka Tonyho konstrukce nazvaná Triple Bar (trojitá tyč). Tato pomůcka výrazně zkrátila nácvik u lyžařů s postižením dolní končetiny. Protože Triple Bar není patentovaná, začala být využívána po celém světě. Další, tentokrát kompenzační pomůckou byl Delgadův postroj umožňující tažení jednorukého lyžaře v ose těla.

Výraznou změnou ve vodním lyžování zrakově postižených bylo zavedení audio slalomu Chrisem Mairem v r. 1994. Tato technika mnohem lépe navozuje pocit jízdy mezi bójemi a byla zrakově postiženými přijata s velmi dobrým ohlasem.

V průběhu let se začala používat další lyžařská výzbroj přebíraná většinou s malým zpožděním z rekreačního sportu zdravých lyžařů. Jedná se například o klekačky, wakeboardy, gumové kola pro mentálně postižené apod. V dnešní době již můžeme říct, že neexistuje skupina zdravotně postižených, která by se vodnímu lyžování nemohla věnovat alespoň na rekreační úrovni.

Závodní vodní lyžování zdravotně postižených v rámci IWSF (International Water Ski Federation) – historický přehled ke 4/01

Hlavním cílem BDWSA (British Disabled Water Ski Association) bylo učit zdravotně postižené lyžovat. Několik nadšených vodních lyžařů začalo soutěžit v národních a mezinárodních závodech.

Historie organizace vodního lyžování tělesně postižených

Historie vodního lyžování zdravotně postižených v české republice

V České republice se počátky vodního lyžování zdravotně postižených spojují se sportovním klubem vozíčkářů Frýdek – Místek a částečně i s mou osobou.

V létě roku 1993 jsem společně s rodinou navštívil světový šampionát zdravotně postižených vodních lyžařů, který se konal ve Francii. Tam mi bylo umožněno vyzkoušet jízdu jak na slalomové tak i na trikové vodní lyži za motorovým člunem společně s oklasifikováním a zařazením do příslušné kategorie. Po návratu z tohoto šampionátu jsem nabyl přesvědčení, že se k vodnímu lyžování, které jsem před úrazem aktivně provozoval i navzdory svému postižení (fraktura C6 – qvadruplegie) mohu vrátit. Ze získaných materiálů, které jsem z Francie přivezl jsem si nechal zhotovit sedací koš, který jsme připevnili na starou trikovou lyži a první sedací lyže byla připravena. Tato lyže se však při testování ukázala jako nevyhovující. Sedací koš jsem věnoval členům sportovního klubu vozíčkářů Frýdek-Místek, kteří roku 1998 poprvé kontaktovali představitele KVL SKI Havířov (Klub vodních lyžařů), s nápadem tento sport v ČR založit. V osobách pana Siudy, Pokorného a Sikory našli velkou podporu a první zkušenosti s jízdou za člunem byly při jízdě vleže na břiše na tzv. klekačce, kterou zdraví lyžaři používají jen při rekreačním lyžování. Další rok členové tohoto klubu z vodovzdorné překližky zhotovili lyži, na kterou přidělali sedací koš, který jsem jim toho roku věnoval a „druhá“ lyže pro sedící lyžaře byla připravena. Tato lyže se již ukázala vhodnější a tak první nádherné dojmy z jízdy po vodě na sebe nedaly dlouho čekat. V této době se uskutečnil i první týdenní pobytový kurs, kterého se zúčastnilo 5 nadšených vozíčkářů.
Sezóna roku 2000 byla v tomto sportu klíčová. Bývalý sáňkař Radim Lanča vyrobil první laminátovou vodní lyži, která se svým tvarem podobala originální slalomové lyži pro sedící lyžaře. Jak se však později ukázalo, její délka byla nedostačující.
Tyto technické nedostatky ale nezabránily v uspořádání druhého celorepublikového kursu.
V letní sezóně 2001 prošlo vodní lyžování zdravotně postižených úspěchy ale i neúspěchy, které měly velký vliv v dalším rozvoji tohoto sportu. Neúspěšné pořízení originální slalomové lyže, bylo jedním z důvodů zrušení plánovaného závodu z řady EuroTour, který se měl konat na Těrlické přehradě v areálu Klubu vodního lyžování Havířov a náhradní termín evropským vedením nebyl přijat. Tato vzniklá situace napomohla ke sjednání dvou významných návštěv. Jednalo se o Lill Fitzpatrickovou z Irska, členku rady IWSF, prezidentku Regionu EAME (Europe, Africa, Middle East) a sekretáře Regionu EAME a závodník francouz Philippe Turchet.
Při této návštěvě vznikl návrh dohodnout návštěvu závodníka světových kvalit Christophera Fasela, za kterým se do Španělska, kde žije, sjíždí evropská elita vodních lyžařů z řad vozíčkářů. Christopher nabídku návštěvy přijal a s sebou přivezl i slalomovou lyži, kterou Sportovní klub vozíčkářů Frýdek – Místek zakoupil.
Ve dnech od 10. - 13. srpna 2001 české zájemce zdarma trénoval a při exhibici pro širokou veřejnost předvedl všechny disciplíny vodního lyžování vozíčkářů.
Po této návštěvě už nic nebránilo v uspořádání 5. závodu EuroTour v jízdě za vlekem, který se konal v srpnu roku 2002. Zúčastnilo se 20 závodníků ze všech kategorií vodního lyžování tělesně postižených.